Cech je specifickým typem profesního sdružení, který vznikl v prostředí středověkých měst. Jeho základním principem bylo zvýhodnit na městských trzích domácí řemeslníky (mistry, kteří platí městu daně a „s městem trpí“) před mistry z ostatních měst. Pokud ve městě vznikl cech, všichni provozovatelé vybrané profese se museli stát jeho členy (tzv. cechovní přímus), jinak nadále nesměli prodávat své výrobky na území města.
Založení cechu mohla povolit pouze příslušná vrchnost, která byla garantem cechovního monopolu. Cech mohl centrálně nakupovat výrobní surovinu, kterou dále distribuoval mezi jednotlivé mistry, mohl stanovit maximální počet dílen i jinak regulovat produkci jednotlivých dílen. Vedle své primární hospodářské funkce cechy organizovaly nejnižší úroveň městského obyvatelstva (např. v případě požárů či obrany města) a staraly se o sociální zabezpečení svých členů (podpora řemeslníků během nemoci, pohřby mistrů i dalších členů jejich domácnosti apod.). Představení cechů, tzv. cechmistři, zodpovídali za kvalitu prodávaného zboží.