Co která profese dělala?

Přehled náplně profesí sestavený Ježkem Brtnickým naleznete zde.

apotéčníci – vyráběli léky na latinské recepty učených doktorů z rostlinných, minerálních a živočišných látek, zapisovali si vydané léky v registra, vyráběli ovocné a kořenné konfety a léčivé masti

austrakaři, ústrakaři (něm. Traeger, Austräger) – nosiči,  osoby nosící a přenášející břemena

balvíři viz bradýři

barchetníci (lat. barchanistae, něm. Barchentweber, Baumwollenweber) – řemeslo zpracovávající barchet; barchet (staročesky barchan) je tkanina v kombinaci bavlněného útku a lněné osnovy; používal se na různé druhy oblečení nebo ložní prádlo

barvíři se někdy v pramenech vyskytují ve významu bradýři

barvíři hedvábí (lat. tinctores seciri, něm. Seidenfärber) – řemeslo zabývající se barvením hedvábí; samotná technologie, příprava barviv a postup barvení byla střeženým tajemstvím každé barvířské dílny

barvíři kůží (lat. coloratores) – ve starší literatuře kožebarvíři, řemeslo zpracovávající jemné kůže (skopové, jelení nebo srnčí), které následně barvili na všechny barvy kromě bílé a žluté barvy

barvíři plátna (lat. tinctores, něm. Färber, Schönfärber, Schwarzfärber)řemeslo zabývající se pouze barvením plátna, nikoliv jeho výrobou; od 18.století se můžeme setkat s rozdělením na černobarvíře (Schwarzfärber), ti barvili látky na černo, a krasobarvíře (Schönfarber), kteří barvili plátna na žluto, zeleno a červeno

bečváři (lat. doleatores, něm. Binder, Bütnerr, Fassbinder) – stahováním opracovaných dřevěných lišt vyráběli dřevěné nádoby a sudy; vyráběli z „černé“ sudoviny (tzn. dubového dřeva) zejména sudy a pivovarské kádě.

bednáři – stahováním opracovaných dřevěných lišt vyráběli dřevěné nádoby a sudy z bílých dřev a jejich práce zahrnovala i okovy, vědra a jiné menší nádoby

beraníci, kolníci – zatloukali dřevěné kůly do dna řek 

biretníci – z aksamitu a hedvábí vyráběli pokrývky hlavy, birety různých barev, učeným lidem, kněžím, žákům, bakalářům, mistrům a doktorům

boudnaři, búdnaři, kotečníci – řemeslo oddělené od tesařů; stavěli krámy a kotce

bradýři (lat. barirasores, barbitonsores) – ve starší literatuře taktéž barvíři či balbíři, zabývali se holením pánských brad a také ranhojičstvím, zaměřovali se především na vnější zranění. Později se od bradýřů oddělili tzv. fyzikové nebo cirologové, kteří byli předchůdci pozdějších chirurgů. 

brdaři, neckáři – vyráběli či dlabali ze dřeva necky a jiné podobné nádoby

brusiči (lat. acutiatores, něm. Schleifer, Schwertschleifer, staročes. šlejféři) – brousili a ostřili kovové nástroje pomocí brusných kotoučů; živnost byla vázaná na vodní toky, voda poháněla brusné kotouče; brusiči se dělili na brusiče nožířské, kovářské a postřihačské; patřili mezi ně i brusiči mečů (něm. Schwerschleifer)

brusiči skla (lat. encaustes, samioteores, něm. Glassschleifer, Schleifer, staročes. skelbrousič) – zabývali se povrchovou úpravou a dekorací skla; ve společném cechu byli se sklenáři

břitvaři – nožíř specialista; věnovali se výrobě ostrých holících nástrojů – břitev

cajkáři (lat. polymitarii, něm. Wolenzeugweber, Zeugmacher, Zeugwollenweber, staročes. cajkmochrové, roušníkáři) – tkali a pracovali s přízí rostlinného původu a vlnou, cajk je hrubší bavlněná, polovlněná nebo vlněná tkanina; cajkáři bývali většinou společné v cechu s tkalci.

caletníci (lat. libetarii, pernicatores) – caletník byl pekař specialista na pečení staročeského pečiva; oproti pekaři zadělávali těsto s odlišnými surovinami (např. s medem)

cibulníci – zahradnická živnost, pěstovali a prodávali cibuli

cihláři – vyráběli a pálili cihly z cihlářské hlíny v cihelnách

cukráři (lat. conditores, dulcinarii, něm. Zuckerbäcker, staročes. konfektáři, pekaři cukrových věcí) – připravovali sladké pokrmy jako např. dorty, zákusky z mouky, cukru a ovoce, postupně se vyvinuli z konfektářů v období 17. století

cuprejtýři (něm. Zubereiter) – jedná se o malíře, který se specializoval na zlacení a stříbření zpravidla chrámového vybavení (např. postavníky); na rozdíl od zlatotepce však ke zlacení nepoužíval drahý kov, nýbrž barvy

cvočkáři (lat. clavarii, něm. Nagelschmiede, Nagelsmith, staročes. přezkáři) – cvočkáři jsou často označováni jako hřebíčkáři, kromě kovových cvočků vyráběla tato profese také hřebíky

čalouníci (něm. Tapeziere, staročes. tapecíři) – potahoval látkou kusy nábytku; potažené části byly většinou ještě vycpávány dalším materiálem, rostlinného nebo živočišného původu

čepelníci (lat. lamellatores, něm. Klingenschmiede, staročes. klingšmídové) – vyráběli nože a chladné zbraně; nožíř specialista

dělolijci (lat. fusores tormentarius, něm. Stuckgiesser) – občas se můžeme setkat s názvem litec nebo slévač; odlévali větší palné zbraně

dlaždiči (lat. pavimentatores, reparatores platearum, něm. Pflasterer) – zpevňovali a pokrývali městské ulice a prostranství dlažbou ze dřeva nebo kamene

drástníci – vyráběli střapce

drátaři (lat. ductores ferri, něm. Drahtziber, staročes. drátníci) – též někdy nazývání vytahovači drátů; drátaři se vyvinuli ze zlatníků; vyráběli velmi jemný zlatý nebo stříbrný drát, jímž se omotala nit pro krumplování

drobníci – zpracovávali zvířecí vnitřnosti (droby)

drštkáři – zpracovávali hovězí dršťky (nakrájené hovězí předžaludky)

drvoštěpové (lat. sertores) – káceli a štípali dřevo v lese

dynchéři, tynchéři (něm. Tüncher) – líčili zdi 

dýnaři – zahradnická živnost; pěstovali a prodávali dýně

hřebíčkáři viz cvočkáři

kolníci viz beraníci

kožebarvíři viz barvíři kůží

lahváři – z tmavého (hrubšího) plechu vyklepával nádoby různého určení (lahve i skříňky)

lékárníci viz apotéčníci

neckáři viz brdaři

pozlacovači viz cuprejtýři

rozárníci – vyráběl růžence (lat. pater noster), modlitební pomůcka z korálků a křížku; řemeslo typické pro poutní místa

řemenáři – ze syrové kůže řezal řemeny různé tloušťky, které následně mazal a případně barvil; jeho produkce byla značně omezena dalšími profesemi (zejména uzdáři a pasíři), proto nesměl vyrábět opasky nebo z řemenů vyrábět koňské postroje

sedláři – vyráběl sedla, jejichž základem byly zpravidla dřevěné konstrukce, ta následně vycpával a potahoval kůží či látkou

šmejdíři – překupník obchodující zejména se železným zbožím, známy jsou však i případy překupování výrobků z látek, kožených váčků nebo klobouků

šmukýři – zdobil klobouky různými materiály (nejčastěji peřím, látkami, perlami či sponami z drahých kovů)

ústrakaři viz austrakaři

uzdáři – vyráběl koňské postroje (většinou kožené, ale mohly být i tkané) včetně ohlávek, dále také kožené tašky nebo pouzdra na ručnice; ke své práci využíval nejčastěji řemeny, které spojoval kovovými kruhy a dalšími kovovými doplňky (uzda, třmeny)