Přehled náplně profesí sestavený Ježkem Brtnickým naleznete zde.
apotéčníci viz lékárníci
austrakaři, ústrakaři (něm. Träger, Austräger) – nosiči, osoby nosící a přenášející břemena
balvíři viz bradýři
barchetníci (lat. barchanistae, něm. Barchentweber, Baumwollenweber) – řemeslo zpracovávající barchet; barchet (staročesky barchan) je tkanina v kombinaci bavlněného útku a lněné osnovy; používal se na různé druhy oblečení nebo ložní prádlo
barvíři se někdy v pramenech vyskytují ve významu bradýři
barvíři hedvábí (lat. tinctores seciri, něm. Seidenfärber) – řemeslo zabývající se barvením hedvábí; samotná technologie, příprava barviv a postup barvení byla střeženým tajemstvím každé barvířské dílny
barvíři kůží (lat. coloratores) – ve starší literatuře kožebarvíři, řemeslo zpracovávající jemné kůže (skopové, jelení nebo srnčí), které následně barvili na všechny barvy kromě bílé a žluté barvy
barvíři plátna (lat. tinctores, něm. Färber, Schönfärber, Schwarzfärber) – řemeslo zabývající se pouze barvením plátna, nikoliv jeho výrobou; od 18.století se můžeme setkat s rozdělením na černobarvíře (Schwarzfärber), ti barvili látky na černo, a krasobarvíře (Schönfarber), kteří barvili plátna na žluto, zeleno a červeno
bečváři (lat. doleatores, něm. Binder, Bütnerr, Fassbinder) – stahováním opracovaných dřevěných lišt vyráběli dřevěné nádoby a sudy; vyráběli z „černé“ sudoviny (tzn. dubového dřeva) zejména sudy a pivovarské kádě.
bednáři – stahováním opracovaných dřevěných lišt vyráběli dřevěné nádoby a sudy z bílých dřev a jejich práce zahrnovala i okovy, vědra a jiné menší nádoby
beraníci, kolníci – zatloukali dřevěné kůly do dna řek
biretníci – z aksamitu a hedvábí vyráběli pokrývky hlavy, birety různých barev, učeným lidem, kněžím, žákům, bakalářům, mistrům a doktorům
boudnaři, búdnaři, kotečníci – řemeslo oddělené od tesařů; stavěli krámy a kotce
bradýři (lat. barirasores, barbitonsores) – ve starší literatuře taktéž barvíři či balbíři, zabývali se holením pánských brad a také ranhojičstvím, zaměřovali se především na vnější zranění. Později se od bradýřů oddělili tzv. fyzikové nebo cirologové, kteří byli předchůdci pozdějších chirurgů.
brdaři, neckáři – vyráběli či dlabali ze dřeva necky a jiné podobné nádoby
brusiči (lat. acutiatores, něm. Schleifer, Schwertschleifer, staročes. šlejféři) – brousili a ostřili kovové nástroje pomocí brusných kotoučů; živnost byla vázaná na vodní toky, voda poháněla brusné kotouče; brusiči se dělili na brusiče nožířské, kovářské a postřihačské; patřili mezi ně i brusiči mečů (něm. Schwerschleifer)
brusiči skla (lat. encaustes, samioteores, něm. Glassschleifer, Schleifer, staročes. skelbrousič) – zabývali se povrchovou úpravou a dekorací skla; ve společném cechu byli se sklenáři
břitvaři – nožíř specialista; věnovali se výrobě ostrých holících nástrojů – břitev
cajkáři (lat. polymitarii, něm. Wolenzeugweber, Zeugmacher, Zeugwollenweber, staročes. cajkmochrové, roušníkáři) – tkali a pracovali s přízí rostlinného původu a vlnou, cajk je hrubší bavlněná, polovlněná nebo vlněná tkanina; cajkáři bývali většinou společné v cechu s tkalci.
caletníci (lat. libetarii, pernicatores) – caletník byl pekař specialista na pečení staročeského pečiva; oproti pekaři zadělávali těsto s odlišnými surovinami (např. s medem)
cibulníci – zahradnická živnost, pěstovali a prodávali cibuli
cihláři – vyráběli a pálili cihly z cihlářské hlíny v cihelnách
cukráři (lat. conditores, dulcinarii, něm. Zuckerbäcker, staročes. konfektáři, pekaři cukrových věcí) – připravovali sladké pokrmy jako např. dorty, zákusky z mouky, cukru a ovoce, postupně se vyvinuli z konfektářů v období 17. století
cuprejtýři viz pozlacovači
cvočkáři (lat. clavarii, něm. Nagelschmiede, Nagelsmith, staročes. přezkáři) – cvočkáři jsou často označováni jako hřebíčkáři, kromě kovových cvočků vyráběla tato profese také hřebíky
čalouníci (něm. Tapeziere, staročes. tapecíři) – potahoval látkou kusy nábytku; potažené části byly většinou ještě vycpávány dalším materiálem, rostlinného nebo živočišného původu
čepelníci (lat. lamellatores, něm. Klingenschmiede, staročes. klingšmídové) – vyráběli nože a chladné zbraně; nožíř specialista
deklamátoři – předčítali podání jednotlivých stran soudu
dělolijci (lat. fusores tormentarius, něm. Stuckgiesser) – občas se můžeme setkat s názvem litec nebo slévač; odlévali větší palné zbraně
destilátoři, distilátoři – pálili kořalku z ovoce či jiné pálenky
dlaždiči (lat. pavimentatores, reparatores platearum, něm. Pflasterer) – zpevňovali a pokrývali městské ulice a prostranství dlažbou ze dřeva nebo kamene
drabanti, trabanti (něm. Traben) – byli členy osobní stráže či dvorské pěší gardy, k ochraně používali halapartnu
drástníci – vyráběli střapce
drátaři (lat. ductores ferri, něm. Drahtziber, staročes. drátníci) – též někdy nazývání vytahovači drátů; drátaři se vyvinuli ze zlatníků; vyráběli velmi jemný zlatý nebo stříbrný drát, jímž se omotala nit pro krumplování
drobníci – zpracovávali zvířecí vnitřnosti (droby)
drštkáři – zpracovávali hovězí dršťky (nakrájené hovězí předžaludky)
drůbežníci – prodávali na trhu drůbež
drvoštěpové (lat. sertores) – káceli a štípali dřevo v lese
dynchéři, tynchéři (něm. Tüncher) – líčili zdi
dýnaři – zahradnická živnost; pěstovali a prodávali dýně
flašnéři viz lahváři
formani, povozníci (lat. vectores, něm. Fuhrleute) – převáželi hlavně kupecké zboží
harcíři – byli členy dvorské jízdní gardy sloužící především k reprezentaci, výstroj se skládala ze stříbrné helmy, červeného kabátu s límcem a výložkami z černého sametu a žlutými knoflíky, úzkých bílých kalhot a vysokých jezdeckých bot
hedvábníci (něm. Seidezeugmacher) – výrobci hedvábí, které se vyrábělo z kokonů bource morušového
helmíři (lat. galeatores, něm. Helmer) – vyráběli helmice sloužící k ochraně hlav a krku v boji
heveráři (něm. Windenmacher) – jsou někdy též nepřesně označovaní jako šroubaři; vyráběli hevery na principu šroubu
hřebíčkáři viz cvočkáři
kolníci viz beraníci
kožebarvíři viz barvíři kůží
lahváři, flašnéři (lat. ampullarii, lagenarii, něm. Flaschner, Flaschenmacher, staroč. baňkáři) – z tmavého (hrubšího) plechu vyklepávali nádoby různého určení (lahve i skříňky)
lékárníci (staročes. apotéčníci) – vyráběli léky na latinské recepty učených doktorů z rostlinných, minerálních a živočišných látek, zapisovali si vydané léky v registra, vyráběli ovocné a kořenné konfety a léčivé masti
neckáři viz brdaři
povozníci viz formani
pozlacovači (něm. Zubereiter, staročes. cuprejtýři) – jedná se o malíře, který se specializoval na zlacení a stříbření zpravidla chrámového vybavení (např. postavníky); na rozdíl od zlatotepce však ke zlacení nepoužíval drahý kov, nýbrž barvy
rozárníci – vyráběli růžence (lat. pater noster), modlitební pomůcka z korálků a křížku; řemeslo typické pro poutní místa
řemenáři – ze syrové kůže řezal řemeny různé tloušťky, které následně mazal a případně barvil; jeho produkce byla značně omezena dalšími profesemi (zejména uzdáři a pasíři), proto nesměl vyrábět opasky nebo z řemenů vyrábět koňské postroje
sedláři – vyráběl sedla, jejichž základem byly zpravidla dřevěné konstrukce, ta následně vycpával a potahoval kůží či látkou
šmejdíři – překupník obchodující zejména se železným zbožím, známy jsou však i případy překupování výrobků z látek, kožených váčků nebo klobouků
šmukýři – zdobil klobouky různými materiály (nejčastěji peřím, látkami, perlami či sponami z drahých kovů)
šroubaři viz heveráři
ústrakaři viz austrakaři
uzdáři – vyráběl koňské postroje (většinou kožené, ale mohly být i tkané) včetně ohlávek, dále také kožené tašky nebo pouzdra na ručnice; ke své práci využíval nejčastěji řemeny, které spojoval kovovými kruhy a dalšími kovovými doplňky (uzda, třmeny)