V raném novověku se setkáváme s různými druhy profesních sdružení. Některé z nich vznikly z iniciativy mistrů stejné profese, jiné byly zakládány vrchností. V průběhu doby však tato sdružení prošla transformací, jejímž výsledkem byl unifikovaný typ organizace – cechu. Tato forma sdružení se v průběhu středověku rozšířila po celé Evropě a můžeme bez přílišné nadsázky říct, že cech ve španělském městě se nelišil od cechu v německých oblastech či v českých zemích. Přestože základní principy cechů byly všude stejné, vývoj cechovnictví v jednotlivých zemích byl ovlivňován regionálními tradicemi či správními a právními specifiky jednotlivých lokalit. V českých zemích se proto můžeme setkat s několika odlišnými druhy cechů, které se od sebe lišily rozsahem své působnosti.
meziměstský cech – jednoduše lze říct, že je to organizace sdružující mistry jedné profese dvou či více měst (velmi často se s meziměstskými cechy setkáváme v případě pražského souměstí); členové meziměstského cechu mohli prodávat své zboží ve všech sdružených městech
krajský cech – toto pojmenování označuje cech sdružující mistry na základě většího správního celku; spíše se setkáváme s organizacemi, které sdružovaly mistry v rámci panství, organizace podle krajů se prosadila až v období novověku
zemský cech – na zemský cech mohla být organizace povýšena výhradně panovníkem; jednalo se o významné privilegium, které rozšířilo působnost konkrétního cechu na všechny mistry dané profese na území země (v případě pražských cechů na celé České království); venkovští řemeslníci platili do tzv. hlavní pokladnice veškeré poplatky spojené s přijetím či vyučením učedníka, popř. za své přijetí mezi mistry
Vedle těchto druhů cechů se v pramenech setkáváme ještě s dalšími výrazy, které označují specifické případy sdružování.
rajcech – tento výraz je odvozen od německého slova Reihezeche (Reihe, německy řada nebo spousta) a označuje cech, který sdružuje více profesí
menší pořádek – jedná se o organizaci tovaryšů, která mohla, ale nemusela vzniknout v rámci kteréhokoliv cechu; zřízením menšího pořádku byly přeneseny tovaryšské záležitosti (zejména starost o vandrující tovaryše) na představené tohoto sdružení – starší tovaryše; menší pořádky měly vlastní pokladnici a zpravidla i vlastní artikule