Členy cechů můžeme rozdělit do tří základních skupin, které kopírují kariérní postup řemeslníka. V českých zemích bylo řádné členství v cechu vyhrazeno výhradně chlapcům a mužům. Naproti tomu v některých ceších v Německu nebo Francii mohly být členkami i ženy).
učedník – do učení vstupovali chlapci zpravidla ve věku 11–13 let; po dobu svého učení, které mohlo trvat 2–5 let, bydlel učedník u svého mistra; za svou pomocnou práci v dílně nedostával žádný plat; po stanovené lhůtě dostal výuční list, doklad řádného vyučení se v dané profesi
tovaryš – po vyučení se stal řemeslník čekatelem na mistrovství; po tuto dobu byl zaměstnán v dílně některého z mistrů a za svou práci dostával stálý plat; bylo žádoucí (a někdy i podmínkou dalšího kariérního postupu), aby se tovaryš vydal na vandr, během něhož se měl v dílnách jiných mistrů (i zahraničních) seznámit s dalšími technologickými postupy a výrobními inovacemi
mistr – pokud tovaryš splnil všechny podmínky mistrovství (vyučení se v oboru a absolvování vandru, obstojné zhotovení předepsaných mistrovských kusů, složení vstupního poplatku, tzv. přístupného platu), byl přijat mezi mistry; mistr vedl svou samostatnou dílnu, mohl přijímat učedníky a zaměstnávat tovaryše; z mistrů byli voleni představení cechu – cechmistři
Mezi členy cechu existovala privilegovaná skupina, kterou tvořili synové mistrů. Lze předpokládat, že mistrův syn vypomáhal otci v dílně od útlého věku, proto byl v určitých ohledech připraven na vyučení i další profesní kariéru lépe než ostatní chlapci. Středověké i raně novověké artikule zachycují úlevy pro mistrovské syny, kterými byla např. poloviční doba předepsaného vandru nebo poloviční poplatek za získání mistrovství. Podobně mohli být zvýhodněni i ostatní tovaryši, pokud se oženili s dcerou některého mistra nebo vdovou po mistrovi.
Specifickou skupinou členů cechu byly vdovy po mistrech, které po skonu svého manžela dočasně vedly dílnu. Po tuto dobu se rovněž účastnily cechovních schůzí, kde zastávaly místa, jež kdysi patřila jejich manželům. V zájmu cechu však bylo, aby se vdova co nedříve znovu provdala, a to nejlépe za některého tovaryše, který mohl převzít osiřelou dílnu.